„Mám-li nějakou představu pekla, pak to, že ležím v LDN se třemi jinými stařečky, běží televize a já už nemůžu vstát, abych to vypnul,“ říká filozof a spisovatel Stanislav Komárek. Sám patří k těm, kdo volají po povolení eutanázie.
V minulosti nemocný buď brzy zemřel, nebo se brzy uzdravil, konstatuje Komárek. Na to, že je pokrok vědy schopen člověka držet dlouhá léta v podivném mezistádiu, prý nejsme připravení. „I v tomto ohledu se lze spoléhat na svépomoc, ale velice nerad bych se jednou věšel na okenní kličce v LDNce na WC.“
Potřebné úkony k eutanazii by podle hosta Matyáše Zrna měl dělat člověk sám, v horším případě nějaká specializovaná firma. A také by bylo potřeba ohlídat, aby se z práva záhy nestala povinnost. „Rozhodování by mělo být vždy u toho subjektu a nikdy by ho neměl dělat třeba zdravotník,“ zdůrazňuje filozof.
Možnost dobrovolně odejít z tohoto světa by se také měla vyhnout reklamní propagaci, myslí si. „Nemělo by se jednat o věc, která by se šířila reklamou: Jste unavení životem, už vás nemá nikdo rád, v kloubech vám vrže? My máme pro vás zdarma a bezbolestně úžasné řešení. Zavolejte firmu Převozník Cháron.“